Magdonova nebo Magdónova
aneb jak se Maryčka vlastně jmenovala
 

     Neznám z dějin literatury případ, kdy autor neví, jak se jmenuje hrdina, kterého sám stvořil. A co víc - celý život se nemůže sám se sebou dohodnout na jedné jediné a právoplatné variantě.

     Představte si, že Flaubert váhá : Bóvary nebo Bovary. Vladimír Holan neví : Terezka Planetová nebo Terezka Planétová. Vítězslav Nezval tápe: Manon Lescaut nebo Manón Lescaut.

     Vše začíná už rukopisem (obr.1 - obr. 2 - obr.3) básně z 24. března 1899, který Vladimír Vašek zasílá Janu Herbenovi do časopisu Čas. Příjmení hlavní postavy zde básník použije 14 krát. Čtyřikrát jako Magdónova (tedy s dlouhým „ó“ ) a desetkrát Magdonova ( s krátkým „o“). Ono Magdónova a Magdonova střídá zcela náhodně. Jan Herben příjmení sjednocuje na Magdónova. Zřejmě i s přihlédnutím k poznámce Vladimíra Vaška v předešlém dopise ze 17.února, kdy mu Vašek sděluje, že „ mám nastenografovány ještě čtyry,( myslí tím básně – aut. ) ale jsem celý zoufalý, když je mám opisovat. Už napřed Vám řeknu názvy: Hrabyň, Leonidas, Bernard Žár a Maryčka Magdónova.“
     A tak se tedy Maryčka jmenuje od svého od prvního časopiseckého otisku v dubnu 1899 Magdónova.

     Dalo by se nad tím vším mávnout rukou jako nad písařskou banalitou, chybou či přehlédnutím, kdyby se varianta jména s krátkým „o“ nevrátila nečekaně zpět. Ještě za života Vladimíra Vaška. A přičiněním samotného autora.

     V červenci 1928 v nakladatelství Nový Lid v Brně. A není to jistě omyl nebo rozmar nakladatele. Vždyť i v mém exempláři vydání z roku 1930 ( signovaném 1.4.1931 samotným V.Vaškem) najdeme kromě 53(!) vlastnoručních básníkových oprav, přepisů a vpisů také Maryčku Magdonovu. Ponechanou s krátkým „o“ bez opravy.

     Zanedlouho nato, v roce 1931 vychází ve zvláštním otisku magazínu Praga faksimile rukopisu Maryčky. Vytvořil ji pro tyto účely Vladimír Vašek. A Maryčka je tady opět Magdonova. Od této chvíle se takto jmenuje až do konce Vaškova života v roce 1958.

     Aby však zmatkům s „ó“ či „o“ nebyl konec, musím dodat, že ve vydání z roku 1953, které s autorovým svolením uspořádal a k vydání připravil profesor Oldřich Králík, se editor vrací zpět k variantě Magdónova.

     Jak ses tedy, nebohá Maryčko, vlastně jmenovala ?
     Magdonova nebo Magdónova ?
     Odpověď je jednoduchá. - Magdoňova.

     Tak běžně, jak je jméno Magdoň běžné v mém kraji. Podobně jako Bystroň, Bardoň, Koždoň, Čichoň, Duchoň. Schválně, zkuste si říci Bystron, nebo ještě lépe Bystrón, Bardon, Bardón, Čichon, Čichón.

     Pan profesor Kadlubiec mi sděluje: Je to typologicky polské příjmení. V Polsku žije pánů s tímto příjmením asi 450. Všichni mají formu Magdoń. Nejčastěji je odvozováno od osobního jména Magda a Magda je od Magdalena. Čili Magdoń má patrně biblický původ. V Polsku se objevuje již v 14.století. Příjmení s koncovkou oń označují hlavně vlastnosti nositelů – Białoń, Cichoń, Wierzgoń, Łysoń, výjimečně jsou tvořena od jména (Magdoń). Na konci musí být měkká souhláska, protože za tím N byl kdysi jer, který zanikl, ale změkčil to na Ń.

     A my se ptáme. Jak došlo k písařově chybě ? Říkám písařově, protože Vladimír Vašek, jak vidno, přepisoval báseň z cizího originálu.

     Vše způsobilo jednoduché diakritické znaménko nad N. Vypadá takto: ń. Takže Magdoń.

     Vladimír Vašek prostě považoval háček nad N za čárku nad sousedním O, občas ten bodík nepostřehl vůbec …a tak vznikla celá patálie s přejmenováváním Maryčky.

     Jak prosté. Víc není co dodat.
 

     Na závěr úkol pro mladé badatele. V roce 1963 autoři Ficek a Králík připravili pro potřeby badatelů, kterým by bylo zatěžko zkoumat originální a těžko čitelné rukopisy básní, publikaci Slezské písně podle rukopisů.

     Najdete 10 (!) rozdílů mezi originálním rukopisem a doslovným přepisem pánů profesorů ?